Jak se chová člověk závislý na budoucnosti?

Když jsem začal analyzovat formy práce s budoucností, přišel jsem k pojmu "děti". Děti - to je naše budoucnost. Proč bylo nevyhnutelné pracovat právě takto? Protože...často ke mně přijde člověk - má všechno čisté, a přesto má těžkou nemoc. Proč? Protože - děti.

(Mnoho lidí, kteří přečetli mé knihy, pracovali na sobě, měnili se, dosahovali zázraků, pole v nich svítí.) No ale mají dítě, kterému hrozí smrt - a on je nevyléčitelný. Proto - dokud on přes sebe nepřivede duši dítěte do pořádku, nemá právo na lidské štěstí a zdraví. To znamená - ÚPLNÉ ZDRAVÍ - TO JE ZDRAVÍ VAŠÍ DUŠE A DUŠE VAŠICH POTOMKŮ. Vaši potomci - to je vaše budoucnost. To znamená - musíme umět dát svou budoucnost do pořádku. Pokud se k budoucnosti připoutáváme, projevujeme k ní agresi, tak ji ztrácíme. Ztrácíme spolu s našimi dětmi. S jejich zdraví, osudem, charakterem, co jen chcete. Co z toho vyplývá? Je nutné se naučit zachovat lásku, když se naše budoucnost hroutí, je potřeba se zbavit agrese k budoucnosti, je potřeba se naučit překonat závislost na budoucnosti.
Jak se dostáváme do budoucnosti? Přes duchovnost, tužby, naděje, ideály, vznešenost, mravnost - to jsou formy kontaktu s budoucností. Když se připoutáváme k duchovnosti, co děláme jako první? ZAČÍNÁME ODSUZOVAT DRUHÉ LIDI. Jeden je nemravník, druhý hlupák, třetí padouch, další zloděj, a další se chová špatně. To znamená - ODSUZOVÁNÍ DRUHÝCH LIDÍ - JE FORMA ZÁVISLOSTI NA BUDOUCNOSTI.

Druhá forma - strach, obavy o budoucnost, pokud se stále bojíme, příliš prožíváme obavy o budoucnost. Tak se připoutáváme a budoucnost ztrácíme a škodíme tím svým dětem.
Třetí forma. Co je to sklíčenosti? Je to nedůvěra v sebe a v budoucnost. Takže sklíčenost, nespokojenost s osudem, přání nežít - to je stupeň závislosti na budoucnosti. No nakolik agrese k lásce k sobě, přes sklíčenost, přání nežít je největší - sebe zabíjíme lehčeji než druhé - tak přes toto všechno, přes nespokojenost se sebou, se připoutáváme k budoucnosti a ztrácíme ji v první řadě, (hlavně při sklíčenosti), ne my, ale naši potomci.
Proto, když přijde žena ke mně na příjem, první, co ji řeknu: Dokud se nezbavíte nespokojenosti se sebou, se sklíčeností a přáním nežít - vy děti neočistíte. I dnes jsem telefonoval s pacientkou. Ona říká - Víte, změnila jsem se, pocítila jsem, že mám jiný pohled na svět, ale stejně jako předtím, jsem sama. Ani jeden muž za mnou nechodí. Už mám přes 40. Já jí říkám: Podívejte se, prakticky jste se zbavila nároků k mužům. To je vidět. Zbavila jste se strachu z budoucnosti. No sklíčenosti, nespokojenost se sebou, s osudem je ve vás velmi vysoká. A tím jste připoutaná k přáním. A když jste připoutaná - nemůžete je mít. Když se vám totiž přání splní, dojde u vás k výbuchu závislosti a potom začne umírat buď muž, který si vás vybral, nebo vy.

Můžeme mít JEN TO, CO JSME PŘIPRAVENI ZTRATIT SE ZACHOVÁNÍM LÁSKY. Totiž jak dokážeme zachovat lásku, při ztrátě něčeho - můžeme to mít. Jak jednou nedokážu zachovat lásku při ztrátě něčeho - nemůžu to mít, je to nepřípustné, nebo budu zabíjet svoji duši. Tak tedy nebezpečí sklíčenosti, nespokojenosti se sebou, přáním nežít spočívá v tom, že tento program prakticky necítíme, ale následky zanechává strašné.
Proto, když se začnete modlit, smysl pokání není v sebebičování a sebeobviňování.
Co je hřích? Je to odmítnutí lásky k Bohu myšlenkami, slovy a skutky. Takže pokud chcete napravit své hříchy, co musíte dělat? Musíte se vrátit k lásce k Bohu. To znamená, že musíte znovu prožít všechny situace se zachováním lásky. A na to, abyste lásku zachovala - musíte odpustit sobě, druhým, zbavit se strachu a sklíčenosti. To znamená: SMYSL POKÁNÍ JE V OBRÁCENÍ SE K LÁSCE K BOHU - NE HLEDÁNÍ VINÍKŮ.