Cesta Sergeje Nikolajeviče Lazareva

Dokázal objevit mechanismus karmy, hlubinné struktury duše, určující osud i zdraví, a během své třicetileté práce a výzkumů vypracoval systém, který spojuje náboženství i vědu v jeden celek. Jeho "diagnostika karmy" pomohla tisícům lidí po celém světě vyléčit mnohá závažná onemocnění, jež současná medicína považuje za nevyléčitelná.

Můžete nám říci, jak jste získal dar diagnostikovat karmu člověka? Jak komunikujete se svými průvodci a rádci z "jemnohmotných sfér"? 
Už v dětství jsem cítil, že mám neobyčejné schopnosti - má přání se plnila. Měl jsem neustálý pocit kontaktu s Vyššími silami. Další etapou byla nepřetržitá touha po poznání světa, hledání smyslu života. Začalo to v šesti letech a pokračuje dodnes. Hledání smyslu života končí obvykle v osmnácti až dvaceti letech. Ve třiceti letech jsem u sebe objevil schopnost léčit lidi, přičemž stačilo jen mé přání a nevyléčitelně nemocný člověk se uzdravil. Ale od takové léčby jsem upustil, protože se tyto schopnosti začaly překotně rozvíjet a plnila se mi nejen dobrá přání, ale i ta špatná. Energií lze totiž nejen léčit, ale i zabít. Na konci osmdesátých let minulého století jsem se začal zabývat léčitelstvím profesionálně, nejprve jsem léčil modlitbami, bodovou masáží a pak tím, že jsem pohyboval rukama nad tělem pacienta. V té době jsem se seznámil s unikátním mužem, Vadimem Poljakovem. Ve své laboratoři v Sankt-Petěrburgu se snažil spojit vědu s extrasenzorikou. Tam jsem se naučil základům diagnostiky člověka na dálku. Ukázalo se, že fyzické pole každého orgánu můžeme cítit. Vzájemné působení na struktury pole člověka, na jeho auru, nám umožňovalo dostávat informaci o jeho zdraví. Nabídl jsem mu zdokonalení diagnostiky, že budu sledovat pacienta nejen v přítomnosti, ale i v minulosti a budoucnosti. Nejen dvacet až třicet centimetrů od objektu, ale i ve vzdálenosti pět až deset kilometrů. Taková diagnostika se dařila pouze mně. Mohl jsem sledovat pacienta nejen na jakoukoli dálku ale také se posouvat v čase - do jeho minulosti a později i budoucnosti. Proč jsem se rozhodl dívat se na minulost pacientů? Protože jsem nemoc považoval za výsledek určitých událostí v jejich životě. Viděl jsem, jak se choroba vyvíjí mnoho let a vždy má příčinu - ostatně jako každý proces. Nemoc jsem tedy považoval za následek a začal jsem hledat příčinu. Kromě toho jsem si byl jistý, že pole člověka nese veškerou informaci o jeho minulém životě, že geny jsou zodpovědné jen za jeho fyzický stav. Informace o charakteru, osudu, minulých vtěleních, o budoucnosti člověka musí být uložena v jeho individuálním poli, jeho auře. O tom jsem nepochyboval, ale k těmto tajemným úložištím informací bylo nutné najít přístup. Rozhodl jsem se pracovat s fyzickými poli, která byla závislá na orgánech a těle člověka. Byla následkem a tělo příčinou. Fyzický objekt byl příčinou vzniku pole a určoval jeho vlastnosti. Jednoduše řečeno, pole bylo vůči tělu druhotné. Byl jsem si jistý, že musí existovat i jiné druhy polí, která musí být prvotní vůči tělu a orgánům. Na jaře roku 1990 se mi podařilo tyto struktury spatřit. Před tím jsem několik let intenzivně diagnostikoval, léčil nemocné a různě experimentoval. První, co jsem viděl, bylo, že deformace tohoto pole vede k nemocím. Tam, kde se deformace přibližovaly k tělu, se za nějakou dobu objevila choroba. Velký počet pozorování nemocných lidí mě přivedl k paradoxnímu závěru, že nejprve onemocní pole člověka a pak jeho tělo. Působením na tyto struktury pole jsem v léčení dosahoval ohromujících výsledků. To znovu dokazovalo, že pole může být primární ve vztahu k tělu. 

Začal jsem léčit pole pacienta, ne jeho tělo, a viděl jsem, že nemoci, které nepodléhaly léčbě, začaly mizet. Za nějakou dobu jsem objevil další věc. Při působení na informační struktury jsem dokázal léčit. Nepochopitelným faktem ale bylo, že se u pacientů měnilo nejen zdraví, ale i osud a charakter. Dospěl jsem k závěru, že primární informačně-energetická pole určují nejen zdraví, ale také charakter, osud a budoucnost jakéhokoli člověka. A tak se ukázalo, že pole je primární vzhledem k tělu. Hutnější vrchní vrstvy polí závisí na těle a jsou mu podřízené, vyšší vrstvy polí naopak tělo řídí. Další zjištění bylo nečekané - bylo spojené s pocitem ohrožení. Jak jsem postupně viděl jemnější plány a mohl na ně působit, začínal jsem získávat stále větší moc nad každým člověkem a chápal, že je to pro mě velmi nebezpečné. Řekl jsem si, že nemám právo ovládat duši nikoho cizího. Působil jsem na struktury pole, ale to znamenalo, že jsem vnikal do duše jiného člověka a mohl jsem ji ovládat. 

Najednou jsem pochopil, že lidské city, pocity a emoce mají povahu pole a to, co nazýváme vědomím, pocitem a emocí, existuje nezávisle na těle. A opět šlo o dualitu: existují vrstvy vědomí a pocity, které na těle závisejí. A naopak: existují úrovně vědomí, jež řídí tělo, zdraví a osud člověka. Když jsem pozoroval stovky a tisíce pacientů, všiml jsem si, že mnohé emoce necítili ani si je neuvědomovali, ale já je viděl jasně. Postupně jsem dospěl k závěru, že pocity, které člověk nefixuje vědomím, probíhají v jeho podvědomí. Jinými slovy, že hlavní emoce, jež řídí zdraví, charakter a osud člověka, se nacházejí v jeho podvědomí. Vyšlo najevo, že deformované emoce, agresivní pocity, můžou vést k nemocím a nepříjemnostem v osudu. Ukázalo se, že v základu našich zdravotních potíží a neštěstí leží právě pocity, čili duše je primární vůči vědomí a tělu. Následně se ukázalo, že se v našem podvědomí ukládá informace o všech našich pocitech, které jsme v životě zažili, a že v našem podvědomí není promlčecí lhůta. Vědomí zapomíná, ale podvědomí si perfektně pamatuje všechny pocity. A to nejen od narození, ale i během těhotenství. A dokonce z minulých životů si duše nese zkušenosti svých pocitů a jednání. A pak jsem objevil další věc. Při pozorování nemocných dětí jsem viděl, že se deformace v jejich poli opakuje v poli matky. Agresivní pocity matek před početím vedly k různým chorobám potomků. Ukázalo se, že se emoce můžou dědit a v pocitech je uložena informace o charakteru, náhledu na svět, a dokonce budoucí chování člověka. Když matka začala měnit svůj postoj v různých situacích, ke kterým došlo, dítě se uzdravilo. Zlepšovala své pocity a dítěti se měnil charakter, mizely nemoci i osud. Dospěl jsem k nečekanému závěru: naše tělo, vědomí, duch a duše jsou úzce propojeny mezi sebou. Čistota duše určuje naše zdraví a osud. 

A nakonec se téma nemoci začalo spojovat s tématem lidské morálky. Pochopil jsem, proč lidé potřebují náboženství. Uvědomil jsem si, že jeden z nejlepších léků na světě je dodržování přikázání a láska v duši. V mém výzkumu se věda začala spojovat s náboženstvím. Spatřil jsem, jak víra v Boha, mravní chování a láska v duši můžou postupně odstraňovat i nejtěžší nemoci. A zároveň jsem viděl opačný obraz. Když je člověk chamtivý, závistivý, nenávidí či se uráží, jeho aura se začíná deformovat a začnou se v ní objevovat zárodky budoucích nemocí a neštěstí. Ohledně mých rádců - mé zkušenosti z nepřímé komunikace s mimozemšťany mě přivedly k jednoduchému závěru. Dlouhodobý kontakt s nimi je nebezpečný pro lidskou psychiku. Můžou opět nastat problémy s charakterem, zdravím a osudem. Komunikace s jemnými plány a kontakt s vyššími bytostmi můžou být ještě nebezpečnější, a pro obyčejného člověka dokonce smrtelné. Proto šel můj kontakt přes automatické písmo. Nevěděl jsem, s kým komunikuji, ale rady byly rozumné a moudré. Pak jsem informaci opakovaně prověřoval. Jednou jsem se ocitl v zajímavé, obtížné situaci a vůbec jsem nemohl pochopit, jak najít cestu ven. Poslal jsem dotaz a dostal odpověď s textem Přemýšlej sám. Z toho jsem usoudil, že svět je třeba poznávat samostatně, nečekat s otevřenými ústy na milodar od vyšších bytostí. V dnešním výzkumu se orientuji na své podvědomí, pokládám dotaz, dostanu odpověď, a tu vícekrát ověřuji. Vycházím z prostého předpokladu, že lidské podvědomí ví všechno. Tam je veškerá informace o naší minulosti a budoucnosti. 

Před mnoha lety jsem byl ohromen tím, že lidé měli při pozorování emoční reakce na budoucí události. To znamená, že každý člověk reaguje na budoucnost a jeho reakce určuje, co se s ním stane. A jestliže je naše vědomí spojené s přítomností, pak je naše podvědomí spojené s budoucností. Naše pocity jsou vícevrstvé, nejjemnější vrstvy ovlivňují budoucnost a určují ji. Jednoduše řečeno - jakou máme duši, taková bude naše budoucnost. Pochopil jsem frázi Starého zákona: "Zlý člověk nemá budoucnost a lampa ničemy zhasne." Tehdy jsem si znovu uvědomil, že nejlepším lékem nejen pro tělo, ale i pro charakter a osud, je láska, morálka a víra v Boha. A o tom hovořím v posledních výzkumech. Můžeme mluvit o zákonech karmy, můžeme vzpomínat na přikázání Starého zákona, citovat Nový zákon, kde se říká: "Co jsme zaseli, to také sklidíme." Všechna náboženství ve skutečnosti odrážejí univerzální všeobecné zákony. A zákon - to je vztah příčiny a následku. Pokud neumíme přemýšlet, pokud máme nesprávné majáky, budou důsledky vždy katastrofické. 

Když se podíváme na nynější civilizaci, uvědomíme si, že nezbývá mnoho času. Po několika letech aktivního výzkumu jsem zjistil, že struktury, které vidím v lidské auře, přímo souvisejí s tím, co nazýváme "karmou". Viděl jsem, jak se deformují struktury zdraví a osudu, když nenávidíme, urážíme se či jsme sklíčení. Dalším objevem bylo nové vidění: tyto struktury se deformovaly, i když člověk nesprávně jednal. Pozoroval jsem auru lidí, kteří kradli, loupili či ponižovali jiné, a viděl jsem zhoršení jejich karmických struktur. Ukázalo se, že nejen emoce, ale i naše chování měly vliv na zdraví a osud. A to nejen na nás, ale i na potomky. Objevil jsem ještě následující. Silné připoutání k jiné osobě ničilo i její zdraví a osud. Zdálo se to neuvěřitelné, ale láska, která se měnila na vášeň a připoutanost, začínala zabíjet. Z toho vyplývalo, že milovat druhého bylo nebezpečné. Vznikal tak obrovský problém, který jsem nemohl vyřešit. Ale nakonec jsem pochopil, jak najít východisko z této zdánlivě bezvýchodné situace. Toto pochopení přišlo znovu po stovkách a tisících pozorování pacientů a situací. Ukázalo se, že pokud lásku k Bohu postavíme na první místo, pak se láska k jinému člověku nebude měnit na vášeň a připoutanost a nebude zabíjet. Z toho vyplývá, že jedním z nejlepších léků je správný náhled na svět. 

V klasickém indickém pojetí je "karma" pojmem hříchu a utrpení za něj. Pokud jsme spáchali zločin, musíme se z něj zodpovídat. Hřích se odčiňuje utrpením. V judaismu se objevil nový přístup ke hříchu a nemoci, a to je dodržování přikázání, očišťujících duši, a pokání obrácené k Bohu. Plnění přikázání očišťovalo duši a zbavovalo lidi nemocí a nepříjemností, které jim byly určeny osudem. V křesťanství se překonání hříchu, nemocí a neštěstí odhalilo v nových aspektech a možnostech. Nejen správné chování navenek, ale i správný vnitřní stav, čili nepřítomnost nenávisti a odsuzování, dovolovaly překonat nejzávažnější nemoci. Pěstování lásky v duši měnilo osud a charakter člověka lépe než pokání. 

Když jsem pozoroval pacienty, došel jsem ještě k jednomu zjištění. Stalo se to takto: u jedné pacientky jsem viděl velmi nebezpečné deformace karmických struktur, které odpovídaly nevyléčitelné nemoci či blízké smrti. Obvykle jsem se v takových případech v duchu vracel do minulosti a hledal příčinu nastávající nemoci či smrti v chování nebo emocích pacienta. Ale tady jsem se rozhodl si s ní prostě promluvit a vysvětlit jí smysl vesmírných zákonů, které jsou vyjádřené náboženskými zásadami. Po chvíli jsem s úžasem viděl, jak se pole ženy vyčistilo. A tak jsem si uvědomil, že pochopením lze léčit stejně jako pokáním. Pochopení mění člověka. A nejdůležitější pochopení vede k tomu, že smyslem života je zesílení lásky v duši. A podstatou všech náboženství je zesílení jednoty s Bohem. Pak jsem opakovaně viděl, jak se u pacientů v procesu komunikace vyrovnávaly karmické struktury, jak se na jemné úrovni zlepšovaly osud a zdraví. A za nějakou dobu se vnitřní čistota stávala vnější. Mizely nevyléčitelné nemoci, měnil se charakter, obnovovaly se rodiny a uzdravovaly děti. Ukazuje se, že poznání světa může být úžasným lékem jak pro duši, tak pro ducha a tělo. To mě přimělo k napsání knih a vedení seminářů. 

A v poslední době jsem jasně pochopil, že příčinou brzké smrti naší civilizace nejsou politika a ekonomika, nemoci způsobené ekologickou situací a katastrofy, ale nesprávné myšlení, převrácený systém hodnot, ztráta lásky a mravnosti. Materialistická civilizace, která zapomněla na prvenství duše, bude zachraňovat jenom tělo na úkor všeho dalšího. Lidstvu nezbylo moc času, aby změnilo svůj způsob myšlení.

Jak vidíte osud českého národa, jehož území bylo dlouhá léta okupováno silnějšími zeměmi?
I proto snad u nás vznikly určité "mimikry" a způsob chování a také silné převládá ateismus, který se odráží především v mezilidských vztazích... Jsme zvyklí myslet si, že tělo je prvotní. To tvrdí věda. Ale historicky přežily ty národy, které se v první řadě staraly o duši a posilovaly sílu ducha. Ty, pro které byly náboženská výchova a mravní hodnoty důležitější než instinkty. A ty, pro něž stál na prvním místě fyzický požitek a materiální blahobyt, nepozorovaně slábly a mizely z povrchu zemského. Ani ekonomický blahobyt, ani vojenská moc, a dokonce ani vysoce vyspělá věda nezajistily přežití jakékoli civilizace. Bez víry, lásky a mravnosti se věda stávala vražedným nástrojem. A vojenská moc nástrojem útisku jiných a vlastního národa. Ekonomický blahobyt začínal kazit duše lidí. Materiální faktory sice jsou nezbytné k zajištění ochrany a rozvoje. Ale nemohou být na prvním místě a my na ně nemůžeme všechno omezovat. Nikdy jste nepřemýšleli o osudu židovského národa? Bez území, bez jazyka, dokonce bez tradice přežil 2000 let. A mnohé národy, i když zabíraly velkou plochu, byly silnými státy, měly společný jazyk, staré zvyky a tradice, slábly a rozpadaly se. I bez vniknutí cizinců zmizely navždy z povrchu zemského. Proto je pro přežití jakéhokoli národa důležitý správný obraz světa, v mezích kterého existuje. Stačí falešné majáky, nesprávné cíle a zkreslený obraz světa - a stát začíná slábnout. Národ postupně upadá a žádné peníze ani jakákoli vojenská moc ho před zánikem nezachrání. Připomeňme si historii Byzantské říše. Různé "mimikry", podřízenost jinému státu jsou vždy výsledkem vnitřní slabosti a neschopnosti. Když jsme uvnitř slabí, začínáme být zvnějšku závislí a prohrávat. Ateismus není důsledkem porážky, naopak. Často se objevuje v těch státech, kde blahobyt vytlačí víru v Boha, kde náboženství zapomíná na Boží království a začíná se angažovat v politice a ekonomice. Vzpomeňte si na Sodomu a Gomoru. Vzkříšení českého národa by se nemělo zaměřovat na podřízení světovým lídrům, dokonce ani na posílení vlastní ekonomiky a obranyschopnosti. Potřebujete přestat být konzumní společností, přestat ničit morálku ve prospěch ekonomiky a politiky. Nemravný člověk ztrácí víru v Boha. Nynější služba mamonu, uctívání peněz a blahobytu, které hlásá USA, nutí zapomínat na čest a morálku, pokud jsou z toho výhody. Každý člověk, jenž na první místo staví víru a lásku, v sobě může překonat klanění penězům a tendenci k morálnímu rozkladu. Národ je souhrnem rodin a rodina se bez mravnosti rozpadá. Bez lásky, obětování a péče jeden o druhého nemůže existovat. A rozpad rodiny je prvním krokem ke zmizení národa z povrchu země. Český národ dosud není oslaben západní psychologií, kult peněz tu ještě nezničil duši, a proto má šanci na přežití. 

Rok 2012 je spojován s mnoha proroctvími o katastrofách, o velkých změnách, s předpověďmi o vzestupu a transformací lidstva. Jaký je váš názor na budoucnost?
Rok 2012 si většina spojuje s koncem světa. Na všech svých seminářích říkám, že je to začátek nové etapy. Hlavní zkoušky a změny začnou právě tímto rokem. Budou sílit a maxima dosáhnou v letech 2014 až 2018. Toto období potrvá přibližně do roku 2020. Podle mé diagnostiky už budou mít v té době všichni lidé na Zemi novou energetiku. Jinými slovy, přijde budoucnost a změní nás. Samozřejmě jen ty, kteří na to budou připraveni. Ostatní zůstanou v minulosti. Vše tedy závisí na stavu naší duše. Přeji českému národu hodně lásky a mravnosti!

Z časopisu Regenerace 7/2012 - Rozhovor se Sergejem Nikolajevičem Lazarevem