Cit lásky

...o citu lásky....

...vůči jinému člověku je mnohem důležitější, než ten člověk sám.

Když jde o lásku, člověk není cíl, ale prostředek. Když milujeme jiného člověka, milujeme to, čím je především: ducha, strukturu lidského pole. Jeho fyzickou schránku, již obvykle nazýváme člověkem, milujeme asi jako oblečení milovaného partnera, které nám ho připomíná. Když nevidíme lidskou duši, tedy pravou podstatu člověka, která je součástí božského principu, může se v nás projevit pokušení lnout k jeho fyzické podobě.

Když říkám, že Boha miluji víc než svého partnera, znamená to, že duchovní princip v něm miluji víc než princip fyzický. Taková láska se nevytrácí, když milovaný člověk přijde o nohu nebo o ruku, když si zohaví tvář, je na léta upoután na lůžko nebo zemře.

Taková láska nehasne, když se mrzačí duše člověka a on se stává mentálním invalidou, protože tato láska není závislá na pozemskosti.

A taková láska nás vede k Bohu.

Sergej Lazarev - Diagnostika karmy 2 

Základem každého citu je láska vycházející od Boha.
Nezávisí na ničem a vytváří všechno. Se zbytky této lásky milujeme lidi a svět okolo nás. Povrchní pocity závisí od okolních událostí. A když milujeme milovaného člověka a láska se rozhoří v našem vědomí, zdá se nám, že do naší duše přišla zvenčí.Když se žena do někoho zamiluje, chce podvědomě porodit od tohoto člověka děti. Touha mít dítě rodí lásku k jiné osobě. Tato láska vede k duchovním vztahům. Nakonec vznikají materiální plody vztahu - to jsou děti a vše, co nazýváme "rodinná pohoda".Čím dokonalejší dítě se má narodit, tím větší porci lásky by měli dostat rodiče, zejména matka. Tato část lásky pochází od Boha.

Aby ji bylo možné obdržet, je nutné, otřást všem lidským. To nejsou jen pozemské hodnoty, duchovní nebo láska k světu a lidem, ponížená musí být i touha mít děti a všechny nejvyšší svaté city. Pokud v této situaci pocit lásky přetrvává a neexistuje žádná agrese, pak láska už není závislá od ničeho, a právě v tomto okamžiku dojde k posílení jednoty s Bohem a zvýšení lásky v duších dětí.

Lazarev S. N. Diagnostika karmy, 3