Duše se živí láskou

Duše se živí láskou...to je hlavní životní základ. 💓

Tato láska nám dává hlavní životní energii. Když zažíváme strach, nenávist, lítost, sklíčenost, uzavíráme svou duši k lásce a začínáme ztrácet jemnou životní energii.

Člověk, který sice žije plnohodnotně, kvalitně se stravuje, věnuje se a užívá si sportu, "dělá vše správně", však neznamená - že nemůže začít ubližovat a zraňovat, nebo dojít až k nemoci či smrti. 

Jestli mu totiž chybí hlavní životně důležitá energie - LÁSKA, žádné další vnější fyzické akce (strava, sport, atd.) situaci nezachrání.

Jednoduše řečeno - naše tělo funguje normálně pouze tehdy, když jsou naše pocity harmonické a naše duše je šťastná.
Když tedy děláme vše z LÁSKY 💖, z té hlavní životní energie.

Sergej Lazarev - Zkušenost s přežitím. Část 7

Člověk je především duše a je šťastný, když žije tak, jak si přeje jeho duše, to znamená city, srdcem a nikoliv duchem, vědomím. Vědomí je spojeno s pojmem "musím" a duše s pojmem "chci".

Ten, kdo žije hlavou, smyslem pro povinnost, žije cizí život a nepozorovaně začíná znásilňovat svou duši. Kvůli tomu dochází k oslabení citů, objevuje pocit bezvýznamnosti života, vzniká nechuť žít.

Ale je tu jedna nuance: v naší duši existuje jak zvířecí princip, tak Božský. Žít podle zásady "Co chci, to dělám" je dovoleno člověku věřícímu a mravnímu, jelikož jeho duše je orientována na lásku a jeho touhy rozvíjejí jeho duši a tak nevedou k otroctví instinktů. 

"Miluj Boha a dělej si, co chceš," řekl svatý Augustin"  

 Sergej N. Lazarev - 40 otázek o duší, osudu a zdraví 

Naše deprese, nenávist a zoufalství jsou důsledkem toho, že nechápeme, co je člověk a proč zde jsme.
Tyto základní filozofické otázky: "Kdo jsme? Odkud jsme přišli? Kam jdeme?"
Jsme všichni Boží děti, i když se rouháme; Dříve nebo později se k němu vrátíme. Jsme součástí Boha, jsme nesmrtelná a věčná duše, pokrytá vnější, dočasnou skořápkou - tělem. V podstatě to, co nazýváme tělem a vědomím, jsou naše vnější, hladší vrstvy duše. Tato dočasná skořápka se vyvíjí a dosahuje božských výšin a pak se spojuje se svou věčnou první polovinou.

Problémy, ztráty a kalamity nám ubližují jen proto, že jsme ztratili správný pohled na svět. Myslíme si, že lidská bytost je obdařena vědomím, nebo přesněji tělem, které vytváří vědomí. Proto rozkolísání těla a ducha nás vede k nevýslovnému a nepřekonatelnému utrpení.
Ve skutečnosti má vývoj těla, stejně jako vědomí, za úkol rozvíjet a zdokonalovat duši.

Sergej Lazarev: Člověk budoucnosti