Jak hloupé... Je odmítat vše pozemské

Otázka:

"V hlavě mám příliš mnoho myšlenek o bytí člověka. Říkáte, že se nesmíme připoutávat k pozemskému, že přijdou ztráty. Kolik životů může být a kolik takových lekcí? A to kvůli čemu? Pokud to víte, prosím, řekněte mi to. Co se stane, když se duše stane čistší a silnější? Nebo se znovu inkarnuje? Proč to Bůh potřebuje? K čemu je tento koloběh utrpení? Abychom uznali dokonalost Boží? Ani nevím, proč o tom přemýšlím a mluvím. Měl bych se bát klást takové otázky. Žijí přece i jiní lidé, věří i nevěří v Boha, ale ani o tom moc nepřemýšlejí. Chtěl bych vědět, kam se ubírat, o co je třeba usilovat, když odmítnu hodnoty pozemské?" 

Odpověď:

Nemůžete stále pochopit, že je hloupé, odmítat vše pozemské. Člověk by se měl naopak z pozemských věcí radovat, jenom se nestát jejich otrokem. Ale vy, jakožto zakořeněný pohan, přemýšlíte jen v souřadnicích "buď - anebo". V duchovnosti, kterou uctíváte, není dialektika. Je v ní pocit vznášení se a potěšení, ale nejsou v ní žádné konflikty. Ideální svět. Takový svět se však nerozvíjí. Pro rozvoj je třeba opaku - tedy materiálních věcí. A aby bylo možné pocítit plnohodnotné štěstí, je potřeba k potěšení přidat strádání. Stejně všecho co máme, bude nakonec zničeno, pouze Boží láska bude vzrůstat. Člověk, uctívající duchovnost, nedokáže říci ne, neumí řešit správně konflikty. Štěstí je pro něj klid a nepřítomnost negativních emocí. Proto máte problémy v osobním životě. KLID A VYHÝBÁNÍ SE KONFLIKTŮM - JE STAV ZÁHROBÍ.A vy, aniž byste to chápal, do záhrobí směřujete jako k vysvobození od utrpení. Nespěchejte, všichni tam jednou budeme. Jak řekl hrdina jednoho populárního filmu: "Chtěl bych se ještě potrápit." Vidíte utrpení tam, kde jiní vidí štěstí. Včela, nesoucí med do úlu, nemyslí na to, že všechny květiny na podzim uvadnou. Život pro ni je naplněn smyslem. Pracuje a žije v přítomnosti, realizujíc své předurčení. Ale trubec, sedící opodál, upadá do sklíčenosti: květiny přece uvadnou, všechen med se sní, proč se tedy honit? Jenže náš vnitřní "med" vždy zůstává s námi. A jeho zásoby neustále rostou. Cítit jej však umí pouze duše, protože láska žije právě v ní, tělo ani duch lásku necítí - odtud vzniká deprese. Naučte se dialekticky myslet, staňte se monoteistou. Měňte se! Nyní není ta doba, kdy se můžeme převalovat v melanchólii, přemýšlejíce o nedokonalosti světa a naivitě Stvořitele, který přece, na rozdíl od vás, neví, jakým by svět měl být.Je čas začít překonávat pýchu.

S.N.Lazarev - Nebezpečí duchovního života