Jak se chovat v kritických situacích našeho života?

Za prvé: v kritické situaci je nutné vypnout hodnocení situace, lidské logiky, lidského "já". Kategoricky se nemůžete ptát sami sebe: "A co bude dál, jak budu dál žít?"
Musíte vidět nejvyšší vůli v tom, co se stalo.

Za druhé: nikdy žádné neštěstí nebo test není dán k rozdrcení nebo potrestání člověka.
"Bůh nedává nedává zkoušky, které se nedají zvládnout", - toto rčení je mnohým známé.
V každém případě, vše co se odehrává, znamená vždy pozitivní začátek zaměřený na rozvoj nejvyšších vrstev našeho lidského "já".
Ukazuje se, že v nejkritičtějších situacích existuje tvůrčí aspekt, i když je někdy těžké jej vidět a cítit.
"Všechno, co Bůh dělá, je k lepšímu", - tato fráze je mnohým také známá.

Za třetí: v kritické situaci byste se nikdy neměli bát nebo se zlobit, to by byla vždy prohra, ztráta.
Strach z budoucnosti je nedůvěra v Boha, v nejvyšší vůli. Proto je nutné v kritické situaci častěji opakovat: "je to boží vůle", to pomůže překonat strach.

Za čtvrté: ať se stane cokoliv, na prvním místě, a z posledních sil, je potřeba zachránit pocit lásky v duši: "Ať se stane cokoliv, pane, ať se stane cokoliv, má láska k tobě nikam nezmizí".
Kritickou situaci můžeme přežít a překonat jen prudkým nárůstem lásky k Bohu.
Laskavost, touha pomáhat ostatním v kritické situaci - i to je nepřímá forma aspirace k Bohu.

A za páté: je třeba se na zkoušky připravit předem.
Můžete si představit jakékoli selhání tužeb, jakékoliv ztráty a říkat: "Pane, přijímám všechno jako očištění lásky k tobě. A ať se stane cokoliv, moje láska k tobě se jen zvyšuje".

Sergej Lazarev - Dotek budoucnosti

Jak bolestně jsem dříve reagoval na každou ztrátu!

Trápil se, nenáviděl, litoval, byl sklíčený, všemi prostředky chtěl vše vrátit, zjitřoval svou bolest duše. A díky výzkumu jsem pochopil, že ztráta, pokud k ní zaujmout správný postoj, je jedním z nejlepších léků pro duši. Ne nadarmo se všichni světci vzdávali toho, o co obyčejný člověk usiloval ze všech sil. 

Jestliže zaujmeme ke ztrátě správný postoj, pak nakonec začínáš chápat, že se jedná o stejnou oběť, jen nedobrovolnou. Pokud jsi to prošel bez ukřivděnosti a lítosti, pak je na nejvyšší úrovni tvoje oběť přijata. Přestože je donucovací, ale při správném přístupu se přirovnává k dobrovolné. 

A lituješ, cítíš ukřivděnost, nenávidíš - tvá oběť není přijata. A to znamená, že bude následovat další nedobrovolná oběť, a tak až do té doby, dokud se nenaučíš dávat.