O jaguárovi a kolibříkovi

Podle staré indiánské legendy došlo jednoho dne v lese k velkému požáru. Všechna zvířata v hrůze prchala na všechny strany, protože šlo o velmi prudký požár. Najednou jaguár uviděl, jak mu nad hlavou proletěl kolibřík, ale v opačném směru. Kolibřík letěl směrem k ohni!
Ať se stalo cokoli, nezastavil by se. O chvíli později ho jaguár znovu viděl míjet, tentokrát stejným směrem, jakým šel jaguár. Mohl pozorovat, jak to přichází a odchází, dokud se nerozhodl ptát se na to ptáka, protože to vypadalo jako velmi bizarní chování.
"Co to děláš, kolibříku?" zeptal se.
"Jdu k jezeru," odpověděl, "piji vodu zobákem a hodím ji do ohně, abych ji uhasil." Jaguár se zasmál. 'Zbláznil ses? Opravdu si myslíš, že dokážeš uhasit ten velký oheň sám svým velmi malým zobákem?'
"Ne," řekl kolibřík, "vím, že nemůžu." Ale les je můj domov. Živí mě, chrání mě a mou rodinu. Jsem za to velmi vděčný. A já pomáhám lesu růst opylováním jeho květů. Jsem její součástí a les je mou součástí. Vím, že nemůžu uhasit oheň, ale musím udělat svou část."
V tu chvíli byli lesní duchové, kteří poslouchali kolibříka, dojati ptáčkem a jeho oddaností lesu. A jako zázrakem seslali prudký liják, který ukončil velký požár.
Indiánské babičky občas vyprávěly tento příběh svým vnoučatům a pak uzavřely: "Chcete do svého života přitáhnout zázraky?
"Neneseš žádnou odpovědnost za záchranu světa nebo nalezení řešení všech problémů - ale za to, že se budeš věnovat svému konkrétnímu osobnímu koutu vesmíru."
" Když to každý udělá, svět se zachrání sám."