Nebyly to čarodějnice, kdo hořel...

"Nebyly to čarodějnice, kdo hořel...
Byly to ženy.
Ženy, které byly považovány za
příliš krásné,
příliš přímočaré a upřímné,
které měly příliš vody ve studni (ano, opravdu),
které měly mateřské znaménko,
ženy, které byly příliš zkušené v bylinné medicíně,
které byly příliš hlasité,
příliš tiché,
které měly příliš mnoho zrzavých vlasů,
ženy, které měly silné spojení s přírodou,
ženy, které tančily,
ženy, které zpívaly,
nebo to mohlo být cokoli jiného, ​​opravdu.
Sestry svědčily proti sobě, když držely jejich děti pod ledem,
Děti byly mučené, aby se přiznaly ke svým zkušenostem s 'čarodějnicemi' tím, že byly falešně popravované v pecích.
Ženy byly drženy pod vodou a pokud vyplavaly, byly vinné a popravené.
Pokud klesly ke dnu a utopily se, byli nevinné.
Ženy byly shazovány z útesů.
Ženy byly dávány do hlubokých děr v zemi.
Počátkem tohoto šílenství byly roky hladomoru, náboženské války a spousty strachu. Církve začaly říkat, že čarodějnice, démoni a ďáblové skutečně existují a ženy jsou příčinou potíží. Jak vidíme i dnes, vytvářeli se obětní beránci. Panoval strach ze všeho, co se týkalo žen, zejména jejich sexuality. Ta byla označena za temnou a nebezpečnou a byla základem čarodějnických procesů po celém světě.

Proč to píšu?
Protože si myslím, že používání slov je důležité, zvláště když děláme práci, při níž vytahujeme tyto temné, potlačované a zapomenuté příběhy na povrch. Protože při budování nového světa je důležité znát svou historii. Když děláme léčivou práci na svých rodových linií a na sobě jako ženách. Abychom daly hlas, zadostiučinění a šanci na mír ženám, které byly zmasakrovány.
Nebyly to čarodějnice, kdo hořel.
Byly to ženy."
... a i muži...