Nemůžete nikoho zachránit

"Můžete být u nich, nabídnout svou zakotvenost, svůj zdravý rozum, svůj pokoj. Můžete s nimi dokonce sdílet svou cestu, nabídnout svůj pohled. Ale nemůžete jim vzít bolest. Nemůžeš pro ně kráčet jejich cestou. Nemůžete dát odpovědi, které jsou pro ně správné, nebo dokonce odpovědi, které musí prožít právě teď. Budou muset najít vlastní odpovědi, klást nebo opustit vlastní otázky, spřátelit se s vlastní nejistotou. Budou muset dělat své vlastní chyby, cítit své vlastní zármutky, učit se své vlastní lekce. Pokud opravdu chtějí být v klidu, budou muset věřit cestě uzdravování, která se krok za krokem odkrývá.

Ale nemůžete je uzdravit. Nemůžete rozptýlit jejich strach, jejich hněv, jejich pocity bezmoci. Nemůžete je z nich sejmout nebo je napravit. Pokud budete tlačit příliš tvrdě, mohou ztratit svůj vlastní jedinečný způsob. Vaše cesta nemusí být jejich. Nevytvořil jsi jejich bolest. Možná jste udělali nebo neudělali nějaké věci, řekli nebo neřekli některé věci, což vyvolalo bolest, která už v nich byla. Ale nevytvořili jste to a nejste vinni, i když říkají, že jste. Můžete převzít odpovědnost za svá slova a činy, ano, můžete truchlit nad minulostí, ale nemůžete vymazat nebo změnit to, co se stalo, a nemůžete ovládat budoucnost. Můžete je potkat jen tady a teď, na vašem jediném místě své přítomnosti. Nejste zodpovědní za jejich štěstí a oni nejsou zodpovědní za to vaše.

Vaše štěstí nemůže přijít zvenčí. Pokud ano, je to závislé štěstí, křehké štěstí, které se tak rychle promění v smutek. A pak vás chytí pavučina viny, lítosti a pronásledování. Vaše štěstí přímo souvisí s vaší přítomností, vaším spojením s dechem, vaším tělem, zemí. Vaše štěstí není malé a nelze ho odstranit strachem, hněvem nebo nejintenzivnější hanbou. Vaše štěstí není stav, ani procházející zkušenost, nebo dokonce pocit, který vám mohou dát ostatní. Vaše štěstí je obrovské, všudypřítomné, neomezený prostor srdce, ve kterém se radost a smutek, blaženost a nuda, jistota a pochybnosti, osamělost a spojení, dokonce i strach a touha... mohou být proměnlivé jako počasí, jako déšť a sluneční svit, vše, co je součástí nekonečné oblohy.

Nemůžete zachránit nikoho a nemůžete být zachráněni, pokud hledáte spásu. Neexistuje žádné já, které by bylo možné zachránit, žádné já, které by bylo možné ztratit, žádné já, které by se mohlo bránit, žádné já, které by bylo dokonalé nebo dokonale šťastné. Opusť každý nemožný ideál. Jsi krásná ve své nedokonalosti, neuvěřitelně dokonalá ve svých pochybnostech, milá i ve svých pocitech nelásky. Všechny tyto části byly dány, všechny jsou částmi celku a nikdy jste nebyli méně než celek.

Dýcháte. Víš, že jsi naživu. Máte právo na existenci, cítit, co cítíte, myslet si, co si myslíte. Máte právo na svou radost a právo na své trápení. Máte také právo pochybovat. Máte právo kráčet svou cestou. Máte právo mít pravdu a právo se mýlit, právo na toto obrovské štěstí, které jste věděli, když jste byli mladí. Dýcháte a jste neoddělitelní od životní síly, která oživuje všechny věci, zná se jako všechny bytosti, objevuje se v každém okamžiku této neuvěřitelně úžasné existence.

Vaše vlastní hodnota není vázána na to, co si o vás ostatní myslí. Je svázána s měsícem, s nekonečnou rozlehlostí vesmíru, s kometami plápolajícími k neznámým cílům, se zapomenutím na čas a láskou k samotě a s touto nevýslovnou vděčností za každé nové, nečekané, úsvitu..."

~ Jeff Foster, obr. Andrius Kovelinas