Neumírejte se svými blízkými

Věděli jste, že když oplakáváte své mrtvé, ve skutečnosti pláčete pro sebe, ne pro ně?
Ano, lehce se to říká, ale těžko přijímá.
Před pár lety jsem si o tom povídal s kamarádem, pobouřilo mě, když řekl, že po smrti našich blízkých vlastně truchlíme sami za sebe.
Nerozuměl jsem, ale dnes už to chápu.
Pláčeme, protože jsme je ztratili, neboť JE NEMÁME vedle sebe.
Myslíme si, že všechno končí smrtí, myslíme si, že jsou pryč.
Takže pokud jsou vaši mrtví už mrtví, kde jsou?
Pokud odešli, jsou teď někde jinde, je to místo lepší než toto?
Pokud věříte, že to místo je určitě lepší než toto, proč potom trpíte kvůli jejich odchodu?
Když přijmete, že nezmizeli, ale jsou někde jinde a tam, kde jsou, už nejsou nemocní ani netrpí, pak je přestaňte oplakávat a vraťte je do své paměti, aby vás nadále s radostí doprovázeli ve všem.
Pokud jste je opravdu milovali, pokračujte s ještě větší silou, větší čistotou a věrností.
Respektuji vaši bolest a způsob, jakým ji vyjadřujete.
Vím, že pláčete a pláčete, cítíte se bezútěšně a nic nemůže zmírnit vaši bolest a kompenzovat ztrátu milované osoby.
Ale...
Dnes vám řeknu:
NEUMÍREJTE SE SVÝMI BLÍZKÝMI, svět vás potřebuje, vaši blízcí vás potřebují.
Pamatujte, že vidíme jen jednu stranu mince (smrt).
Nevidíme druhou stranu, nevidíme, kde jsou.
Smrt je vlastně jako nové narození, narození, kterým projdeme všichni, protože věříme, že naše duše je nesmrtelná a smrt je přechodem do jiného života, života duše.
Neumírejte se svými blízkými, ctíte si je tím, že budete žít svůj život tak, jak je to nejlepší pro vás, pro ně, pro svět.
A žijte dál.
Každý den.

~ Cit. web