O eutanázii

...na téma eutanázie...

Na jedné přednášce se ke mně dostala zajímavá otázka. Člověk psal o tom, že jeho matka byla těžce nemocná a rozhodla se dobrovolně odejít ze světa. Pomohli jí to udělat. A nyní se u tohoto muže pravidelně objevují záchvaty touhy nežít, s kterými se těžce vyrovnává. Muž se ptal, zda je jeho stav spojený se smrtí matky.

Diagnostika ukázala, že ano. Matka přála smrt sobě, dětem, vnukům a pravnukům. Proč ji nepřála jen sobě? Proč to dopadá na potomky?

Na hlubinné úrovni jsou naše emoce jednotné s emocemi dětí, a na ještě hlubinnější úrovni - s emocemi vnuků a pravnuků. Nakolik je silná setrvačnost našich emocí, natolik silně působí na potomky. Jak se člověk úmyslně rozhodl ukončit svůj život, potom čím silněji je fixovaný na toto přání, tím hlouběji přání proniká a potom rozvrací zdraví a osud potomků.

Ale tu je řeč o ojedinělém případě, o tragédii jednoho člověka. Nyní mnozí bojují za povolení eutanázie, tj. dobrovolného odchodu ze světa. Jakmile to státní morálka a zákony budou povolovat, mechanismus sebezničení se bude zapojovat už v rámci samotné společnosti. A bude fungovat v člověku už mimo jeho vědomí. To může vést k depresi, neplodnosti, psychickým chorobám a sebevraždám. Program sebezničení v rámci celé společnosti může vézt k ekologickým katastrofám, zemětřesením, ekonomické a politické degradaci atd. To je to, co se týká eutanázie.

Nedávno mě poprosili, abych se podíval na to, zda je porušení zákonů podvázání varlat u mužů a vejcovodů u žen. Ukázalo se, že je to porušení zákonů. V jemné vrstvě je to program zničení budoucích dětí. A jakmile děti podpoří tento program, potom se u nich anebo u vnuků může objevit neplodnost.