O nezávislosti na svých přáních

O nezávislosti na svých přáních a dobromyslnosti...

Příběh o tom, jak byli vybráni nejlepší vojáci: Třídenní pochod pouští bez kapky vody a potom možnost napít se z řeky. A jen ti, kteří v klidu a s důstojností pili, byli vybráni jako nejlepší vojáci. Nebyli závislí na svých přání, nestávali se jejich otroky.
Naše pocity nás spojují s okolní situací. Do jaké míry se stáváme otroky pocitů, do takové míry se stáváme otroky situace a úplně na ni závisíme. Podřídit i situaci a ovládat ji už nemůžeme. A jediné, čeho jsme schopni - to je urážka a nenávist uvnitř, která postupně rozežírá naši duši, osud a tělo.
Pokud voják není otrokem svých pocitů, ovládá v boji podvědomě situaci nejen zepředu, ale i zezadu, ze strany a v určitých zlomcích sekund se pohybuje tak, že mu to zachraňuje život.

"REALIZUJE SE TO PŘÁNÍ, NA KTERÉM NEJSME ZÁVISLÍ"

První, hlavní podmínka nezávislosti na svém přání - to je najít jiný bod opory. Předtím to tak lidé i dělali.. Ponížená láska, touha založit rodinu, člověk začíná žít prací, kariéru, schopnostmi. Ale nakonec zjistíme, že vevnitř jsou všechny naše touhy spojeny a vychází z lidské lásky. Takže nás útěk nás přivádí do slepé uličky a my chápeme, že žádný přenos z jednoho přání na druhé nezmenšuje naši závislost na citech a ještě více se ponoříme do lidského. A to se začne rozpadat - nemoci, alkoholismus, drogy, neštěstí, zvrácenost, atd.

Bývají ovšem situace, kdy se urážíme, ale měli bychom se soustředit ne na urážku, ale na zachování dobromyslnosti. Urážka se stane povrchní a rychle zmizí. Dosahujeme toho mnohem víc, když urážka v duši nezůstala.

Jiné situace nás nutí litovat toho, co jsme ztratili. Hlavně musíme zachovat dobromyslnost. Ukazuje to, že ČÍM MÉNĚ LITUJEME ZTRÁTY, TÍM RYCHLEJI ZÍSKÁME NOVÉ a postupně chápeme, že když se budeme spoléhat na dobromyslnost, umožní nám to zbavit se závislosti na jakékoliv emoci.

Všechny naše přání se stávají lehčí a světlejší. A protože na nich nejsme závislí, lehce se vyplní.
STABILNÍ HLUBINNÁ DOBROMYSLNOST NÁS DĚLÁ ŠŤASTNÝMI A ZDRAVÝMI.
A my chápeme, jak obrovské štěstí je být dobromyslnými. Domníváme se, že v základu tohoto pocitu je láska k lidem. Ale najednou je naše láska zneuctěná a zrazená. Tedy i dobromyslnost musí zahynout.
A tak ji někdo zradí tím, že pohrdá a nenávidí ostatní. Jiný se snaží zachovat dobromyslnost k lidem, ale začne nenávidět a sám sebe a sžírá se. A někdo si zachovává duševní vřelost, i když je jeho lidská láska ponížená. A tehdy chápeme, že dobromyslnost nemá lidskou podstatu. Vychází z Božské lásky.

Sergej N. Lazarev - Diagnostika karmy 6