O sauně

Vhodná je samozřejmě sauna!" "No výborně, v té zrovna sedíme!" zvolal potěšeně můj přítel a začal se březovou metličkou šlehat po zádech ještě usilovněji. "A proč se po sauně tak často pije vodka? Aby se člověk opravdu od všeho oprostil?" A tak jsem mu vyprávěl, jak jsem se asi před dvaceti lety dostal do osmičlenné party chlapů, která chodila do sauny společně.

První dvě hodiny si v sauně každý počínal, jak chtěl. Pak si všichni dali půlhodinovou přestávku, napili se rajčatové šťávy a popovídali si. Potom jednoho ze svého středu položili do sauny na podlahu a nechali ho tam tak dlouho, jak jen vydržel. Poté mu pět až šest lidí najednou dělalo masáž svalů na celém těle, aby tak dosáhli jejích co nejúplnějšího uvolnění. Když už nedokázal ani zvednout ruku, odvedli ho do bazénu a tam ho přibližně pět minut máchali. Potom ho položili na lavičku a ze škopků ho polévali teplou, vlažnou, horkou a studenou vodou. Pak několikrát téměř vroucí vodu v rychlém sledu střídali s ledovou. A nakonec ho ještě několikrát polili teplou vodou. Teprve pak mu dali pokoj. Asi třicet minut ležel jako mátoha. Za těch šest hodin, co jsme v sauně byli, jsme takhle dokázali zpracovat jen polovinu celé party. Zato ti, co kúrou prošlí, měli pocit, jako by se znovu narodili. Do řeči se s námi dali další lidé v sauně. "Já ale slyšel, že jeden člověk, který to se saunou přeháněl, nakonec umřel." "Pánové, račte si zapamatovat tři základní zlatá pravidla, jež zaručí, že se vám nic nestane," zvolal jsem slavnostně. "Aby nám srdce nevypovědělo službu a organismus zátěž vydržel, je třeba už před vchodem nechat špatnou náladu, lítost nad minulostí a strach z budoucnosti. V samotné lázni nesmíme sprostě nadávat a musíme se maximálně oprostit od všeho příliš pozemského, to šetří energii. Další důležitou zásadou je, že do sauny se má chodit pravidelně. Když je organismus takové zátěži uvyklý, snadno saunu přestojí, a navíc to zvyšuje odolnost vůči jiným zátěžím a strázním, které nás v běžném životě potkávají každou chvíli. A za třetí: Umřít v sauně je čest." Mí společníci se rozesmáli, někdo přidal do vody mátový extrakt a znovu otevřel páru.

Vzpomněl jsem si na příběh vyslechnutý docela nedávno. Žena pravidelně natírala svého ochrnutého manžela medem, pak si ho naložila na záda, odnesla ho do parní lázně a tam ho nelítostně šlehala březovou metlou. Po dvou měsících ten člověk vstal a začal chodit. Tenhle případ ani nemusíme nijak zvlášť diagnostikovat. Nemoc je mimo jiné nestrávený stres. A strávit stres nedokážeme obyčejně tehdy, když máme v duší málo lásky. Ta žena dávala svému muži maximum lásky, a přitom mu způsobovala nepřetržitý těžký stres. Naučila tak muže, aby si lásku v duši dokázal uchovat v jakékoli situaci. 

Zdroj: Sergej Lazarev - Diagnostika karmy 3