Máte otázku? Odpověď je láska...

Pokud milujete někoho pro krásu, není to láska, ale touha. 

Pokud milujete někoho pro jeho inteligenci, není to láska, ale obdiv. 

Pokud milujete někoho pro jeho bohatství, není to láska, ale zájem. 

Ale pokud milujete někoho a nevíte ani proč, to je láska. 

Láska nebolí.
Protože láska je.
Co nás může bolet a bolí, to je naše ego.
Jedině ono nám způsobuje nevýslovnou bolest.
Tehdy, když se ztrácí naše důležitost v životě jiných.
Když si uvědomíme, že už nejsme prioritou pro ty, na kterých nám záleží.
Ale to rozhodně nemá s láskou nic společného.
Se skutečnou láskou.
Láska se nemůže nikdy ztratit.
Ta totiž když je, tak se nemůže ztratit, ani ničím nahradit.
Je to těžké vysvětlit, ale je to skutečně tak, že láska je něco nenahraditelného.
Až ji pocítíte, tak o ni nikdy nepřijdete.
Nikdy.
Protože tím momentem se stáváte láskou samotnou vy.
Láska se nikdy nemůže změnit v nenávist.
Když máte pocit, že se tak stalo, tak to nebyla láska.
Byl to jen chtíč, tužba, zboží.
Láska není něco, co můžete spoutat a uvěznit.
Můžete s ní udělat jediné. Vyzařovat ji.
Milovat se nedá více nebo méně.
Dá se přizpůsobit méně nebo více.
Na lásku neexistuje žádná míra.
Buď tam láska je nebo není.
Často si zaměňujeme úctu, vděčnost, příjemný pocit s láskou.
Láska totiž není o tom pěkném a příjemném.
Láska je život.
A ten má různé stránky.
Láska je neměnná a je vždy tady, vždy tu byla a vždy bude.
Ta skutečná láska.
I navzdory všemu. 

ODIN

CO JE TO LÁSKA

Měsíc květen...květen lásky čas...ale víme vůbec, CO JE TO LÁSKA?

Ve vesmíru jsou přítomné vždy protiklady. V jakékoli hromadění se ukrývá budoucí ztráta a v jakékoli radosti - budoucí rozhořčení.

ČÍM SILNĚJI SE KLANÍME DOBRU, TÍM RYCHLEJI SE STÁVÁ ZLEM.

Jak fontána stříká vodu nahoru, musí padat i dolů. A ten, kdo chce rozdělit protiklady, klaní se vodě, která nesměřuje nahoru a začíná nenávidět vodu padající dolů. Ale abychom se kochali fontánou, netřeba řešit, co s padající vodou, prostě je nevyhnutelní včas přinášet nové dávky vody. Tak je to i s našim životem. Zvykli jsme si uctívat blaho a litovat kvůli pádu.
Litujeme ztráty a nenávidíme ty, kteří za to mohou. Ale je to potřebné, aby dávky vody přicházely nepřetržitě a gejzír se stal fontánou. Tj. místo lítosti, urážek je potřebné naučit se milovat.

LÁSKA NEMÁ PROTIKLADY.
Ti co říkají, že nenávist je protiklad lásky, prostě neumí přemýšlet.
NENÁVIST JE PROTIKLAD PŘIPOUTANOSTI A UCTÍVÁNÍ.
Člověk, který nenávidí - chce zničit a uctívající člověk chce udržet v nedotknutelnosti neudržitelné. Uctívání a nenávist jsou navzájem propojené. Člověku, který není k ničemu připoutaný a nic neuctívá, bude pocit nenávisti neznámý.Láska nemá protiklad, protože láska je harmonická.

LÁSKA SAMA PROTIKLADY VYTVÁŘÍ.
Přináší ohromné štěstí a zároveň ohromnou bolest. Láska nejen dává, ale i bere. Jedni, když se střetnou s láskou, stávají se zdravými a šťastnými, na druhé se sypou neštěstí a umírají.
A když se lidé snaží představit si lásku jen v podobě štěstí, stability a splněných přání, potom se láska okamžitě přeměňuje na připoutanost a za jejím ramenem už vykukuje nenávist.

Člověk se celé desetiletí a někdy i životy vrhá do uctívání a nenávisti. A potom začíná po těžké nemoci umírat. Už není sil na nenávist a uctívání. Vysílená duše najednou pocítí lásku a pochopí, že klanět se může jedině lásce, takže dostává novou dávku energie a už je připravená na následující život.

A opět fontána vystřeluje gejzír nahoru a ten se potom řítí dolů. Čím větší cit lásky člověk zažívá, tím větší pozemské štěstí může dostat a tím větší bolestí musí být vyrovnané.
Někteří se bojí padající vody a zmenšují výšku fontány.
Někteří řeší otázku ještě jednodušeji: sedí vedle kaluže, tam není padající voda, protože tam není fontána jako taková.
Abychom se pozvedli nad tím i tím, je potřeba se soustředit na lásku, a čím je intenzita lásky vyšší, tím lehčí je zmírnit jakékoli protiklady.

Sergej N. Lazarev - Diagnostika karmy 12