Odpuštění

Odpuštění - to je odmítnutí urážky, nenávisti a odsouzení.

Když se rozhodneme, či odpustíme osobě, která nás urazila, anebo ne, zdá se nám, že volíme ponížení nebo důstojnost. No ve skutečnosti, často náš výběr vypadá úplně jinak: vybíráme jednu ze svou možností - buď onemocnění nebo smrt, anebo zachování zdraví a života. Mnoho lidí trpí vážnými chorobami, protože dlouho nemohou odpustit druhým anebo sobě.

Odpuštění je uznání Boží vůle ve všem, co se stalo. Nemůžeme odpustit druhému, pokud ho budeme považovat za vinného. Pokud však pochopíme, že Božská vůle je absolutní, musíme připustit, že osoba, která nás urazila, z vyššího hlediska není na vině.

Odpuštění - to je uznání toho, že jsme sami svým hlubinným stavem vyprovokovali jiného člověka. Vnitřní skoupost a chamtivost přitahují krádež, odsouzení přitahuje zradu.
Žárlivost přitahuje nevěru, urážlivost přitahuje ponížení.

Tímto způsobem odpuštění je tedy UZNÁNÍ SVÉ NEDOKONALOSTI, nedostatku lásky v duši, a tedy ochota změnit sebe, svůj charakter a vychovávat svou duši.
Odpuštění - to je přijetí zničení a ztráty lidského štěstí kvůli získání lásky k Bohu. Abyste mohli odpustit, musíte pocítit, že člověk, který vás urazil, je s vámi v jednotě. Zabíjející jeho, zabíjíme sebe.

Odpuštění neznamená nepřítomnost vnější reakce na tento čin. Odpuštění znamená hluboké změny. Pokud odpouštíme a nevyžadujeme přitom změny a nemorální čin necháme nepotrestán, tím podporujeme slabosti člověka a škodíme jeho duši a odsuzujeme sebe samé k opakování takových situací.

Nedávno se na mne obrátila s prosbou jedna žena:
"Prosím, řekněte mi, jestli mám pravdu. Vymyslela jsem modlitbu a pevně věřím, že tato modlitba bude pomáhat mé duši a těm, které naučím se stejně modlit, jako já."

Začala číst svou modlitbu:
"Pane, odpouštím všem, kteří mi ukřivdili. Odpouštím svému otci a přijímám ho takovým, jaký je. Odpustím svému osudu a přijímám ho tak, jak je."
"A myslíte si, že to vám pomůže?" usmívám se.

Usmívá se a v odpovědi odráží narážku:
"Ale vy sám vždy říkáte, že odpuštění uzdravuje.
"Uzdravuje," přikývl jsem, "v případě, pokud víte, kvůli čemu odpouštíte. Teď se vás zeptám já: co je to odpuštění a kvůli čemu odpouštíte?"

Zamyslela se a pak se rozpačitě zeptala:
"A opravdu, co je odpuštění?"
"Dobrá," řekl jsem, "vysvětlím. * Odpouštíme, abychom si zachovali lásku. Proto odpuštění je především zachování lásky v duši.
* Za druhé: odpuštění je uznání Boží vůle ve všem, co se stalo. Jakákoli lítost, pocit ukřivděnosti a nenávist směrované proti člověku, jenž nám ukřivdil, jsou adresovány Bohu. Proto neodpuštění druhému a litování minulosti je rouháním. Odpuštění je přijetím toho, co se stalo, a uznání v tom nejvyšší vůle a nejvyššího dobra. Tedy uznání toho, že každá událost, která se nám stala, nás postrkuje k lásce a Bohu.
* Za třetí: odpuštění je uznání toho, že my sami svým hlubinným stavem jsme vyprovokovali druhého člověka. Vnitřní lakomství a chamtivost přitahují zlodějství, odsouzení zase zradu. Opovržení přitahuje výprask a žárlivost nevěru. Pocit křivdy přitahuje ponížení. Ztráta lásky v duši způsobuje výbuch vnitřní agrese, která přitahuje neštěstí a nepříjemností: neznámý člověk nás může udeřit a urazit ale také může dojít k autonehodě. Odpuštění je tedy uznáním své nedokonalosti, nedostatkem lásky v duši, a tím pádem i připraveností měnit sebe, svůj charakter a vychovávat svou duši.
* Za čtvrté: odpuštění znamená pomoc člověku, který se dopustil přestupku. Milujeme své děti, ne odsuzujeme je ani neopovrhujeme jimi, ale to neznamená, že nesmíme je potrestat. Výchova znamená lásku a láska vždy spojuje dva protiklady, tedy pozitivní a negativní emoce. Podřízení se, zdrženlivost, sebeomezení, obětavost - to vše často vyvolává negativní emoce. Bez nich však nemohou existovat pozitivní emoce. Proto odpuštění druhému znamená eliminaci nenávisti, odsouzení a pocitu ukřivděnosti, zachování lásky k němu a pomoci mu v rozvoji, tedy v nabytí citu lásky a očistění duše.

Například pro zločince, který přetrvává v nenávisti a ničení své duše, odpuštěním a pomoci může být trest smrti. Pokud člověk zabíjí v duši lásku a přetrvává v tom, můžeme mu pomoci pouze láskou a tvrdým jednáním. Musíme však chápat, že pomoc a spasení by neměla směřovat především k tělu a vědomí člověka, ale k lásce v jeho duši. Bůh nás všechny miluje, dává nám život, zdraví, všelijaké potěšení, avšak On nám dává také nemoci, neštěstí, smrt a to všechno podporuje v nás lásku."