Partnerský trojúhelník

"Mám velmi choulostivý problém," spustil pacient. "Jsem silný a zdravý chlap. Mám ženu a děti. Líbí se mi ovšem i jiné ženy, zažil jsem řadu příjemných flirtů a všechno bylo normální. Nedávno jsem se seznámil s o dost mladší ženou: je krásná, zkrátka má všechno, co v muži vyvolává touhu a žádost. Pokud šlo o touhu, bylo všechno v pořádku, horší už to bylo s tou žádostí.

Dospěl jsem totiž k naprostému fiasku, a to i přesto, že se chovala perfektně. To za prvé. Za druhé jsem pocítil, že tentokrát je to vážné. Jenže jsem si vědom i toho, že mám ženu a děti. Zkrátka a dobře jsem z toho všeho dokonale zmatený." Začal jsem zkoumat situaci. Když viděl, jak pracuju, usmál se a zeptal se, zda v jeho poli vidím nějaké další děti. "Ve vašem poli je naopak nevyhnutelná smrt, a to už v nejbližší budoucnosti," odpověděl jsem a on zvážněl.

"To je to opravdu tak nebezpečné?" "Ano a moc. Potence vás při pokusu o sblížení s tou dámou opustila z několika ůvodů. Ten první je přímo ve vás. Máte rád ženy, a tak se intimní vztahy a přání některé ženy se zmocnit stávají cílem o sobě. To znamená, že jste na něm příliš závislý, a podráždění, žárlivost a pocit křivdy vás budou pronásledovat víc, než je běžné. Vztek na ženy má na potenci velmi neblahý vliv. Další příčinou je vaše dáma.

Je neuvěřitelně žárlivá, a během erotického splynutí by se všechna její podvědomá agrese přestěhovala do vás. Příště se před schůzkou modlete, dlouho se modlete. Těsně před setkáním si pak představte, že jste se rozešli, že vás opustila. A opakujte si: Pane, to vše je Tvá vůle. Se vším se smířím, všechno přijmu s pokorou. Ať se stane cokoli, lásku v sobě uchovám. Modlete se: Pane, ve jménu lásky k Tobě jsem ochoten rozloučit se s jakýmkoli lidským štěstím, se sexuálními rozkošemi, se ženami, prostě se vším. Ode dneška se takhle modlete co nejčastěji." "A neměl bych se s ní skutečně rozejít?" zeptal se ten muž ustaraně.

"Když jste se tak usilovně zajímal o ženy, hodně jste přemýšlel o těle a málo o duši. Proto teď stojíte před úkolem, který nejste schopen vyřešit. Když se s tou ženou rozejdete, pak soudě podle vašeho pole brzy zemřete. Pokud se pokusíte potlačit lásku k ní, abyste na ní byl méně závislý, onemocníte a zemřete taky. Takže - pokud se vrátíte k ženě a tuhle ženu opustíte, umřete pomalu. Zatímco když opustíte manželku a odejdete k téhle ženě, zemřete rychle." "Existuje vůbec nějaké východisko?" "V normální situaci žádné. V normální situaci je člověk nemocný ä pak umírá, protože přesně chápe, že důvodem jsou jeho vztahy s druhým pohlavím. Když se pro nás milovaná žena stane cílem, znamená to smrt. A v příštím životě už se mlsně neolizujeme, sotva uvidíme další sukni, nechvějeme se při pohledu na další krasavici. Takhle se naše duše vychovává.

Chcete-li se dnes vyhnout rychlému průběhu rakovinového onemocnění, musíte na sobě opravdu poctivě pracovat. To je vaše jediná šance." "Nedávno se pokřižovala, poprosil jsem ji o to. Mohlo by to stav věcí nějak zlepšit?" "Ano, ale nestačí to. Vy teď musíte třeba stokrát přehlédnout a přezkoumat celý svůj dosavadní život, modlit se a prosit o odpuštění za sebemenší agresi vůči ženám, která byla důkazem vašeho lpění na vztazích, ideálech, sexuální rozkoši atd. Týden se modlete a proste o odpuštění, že vaším nejvyšším cílem nebyla láska k Bohu, ale žena a všechno to, co se ženou souvisí. Představte si sebe sama jako bezmocného starce, který už není potentní, nemá touhy a pochopitelně ani žádné ženy. Několik dnů v tomhle stavu žijte, a hned se vám v duši prosvětlí. Na několik měsíců zapomeňte i na chutná jídla. Ono je vůbec užitečně nějaký čas hladovět.

Jestlipak víte, proč dřív byla považována za první známku zamilovanosti ztráta chuti k jídlu. Skrze jídlo se totiž připoutáváme k pozemským hodnotám. Na jídlo spotřebováváme značné množství jemné duchovní energie. Lidské ego se posiluje a lásce je tak možné snáze ublížit. Proto organismus spouští obranné mechanismy. Pro nastolení citu lásky v duši potřebujeme velmi mnoho sil, proto mizí přání s kýmkoli jiným se stýkat, jíst a pít či se bavit. Pro cit lásky je důležité, aby se očistil od nánosu lidských hodnot. Čím silnější je láska, tím méně je člověk na svém okolí závislý. Proces osvobozování lásky, přeskupování hodnot, když se vše podřizuje lásce - to je neobyčejně svízelný proces. Energetické ztráty jsou stejné jako při těžké nemoci. Když si nepřejeme změnit energetický režim, pak se to zhoubně projevuje na míře lásky a na duši jako takové - a za to pak velmi draze platíme. Pokud jste se tedy zamiloval, zapomeňte na nějaký čas na cokoli kromě lásky.

Bude to znamenat uchování tohoto citu v duši bez ohledu na cokoli. Ve vědomí je kolísání síly našeho vztahu k jinému člověku něčím zcela samozřejmým. Když vás periodicky napadá, že ta žena vás nemiluje, ale jen lásku předstírá, protože ji zajímáte z čistě materiálního hlediska, že má jiného muže a vy jste jen dočasná hračka v jejích rukou, je to taky přirozené. Tyto myšlenky nám nedovolují příliš na milovaném člověku ulpět a učinit ho svým jediným cílem. Hlavní je, aby tyto myšlenky potlačovaly jen naši vnější náruživost, zatímco vnitřní láskyplný žár aby zůstal uchován." Muž se zamyšleně podíval oknem ven. "Řekněte mi, prosím, a stávají se vašim pacientům takové věci často?" "Dost často. Včera mí například zavolal jeden mladík z Miami. Cit k jeho dívce v něm ochladl a on si našel jinou. Zdánlivě banální situace, ale já mu poradil, aby se s tou první rozhodně nerozcházel, přesněji, aby v tomto směru nic nepodnikal.

On mi ale řekl, že s ní skončil. Inu - když skončil, tak skončil. Jenže včera zavolal a řekl mi, že ho to znovu začalo táhnout k té první a že tornu prostě nerozumí. Tak jsem mu připomněl, že situace nebyla uzavřena a že jsem mu radil, aby po nějaký čas udržoval vztahy s oběma." "Jenže ty dívky by přece žárlily." "Žena žárlí, protože se snaží ok upovat všechnu vaši lásku. Když jí té lásky a náklonnosti dokážete dávat tolik, jako by byla jediná na světě, určitě žárlit nebude." "Jenže to je přece hrozně těžké!" "To už je váš problém. Uvědomte si, že o situaci, v níž jste se ocitl, jste nerozhodl vy. Už jste si natolik zvykl vnitřně vzývat ženu, že šťastné a plnohodnotné vztahy k jediné by vás zahubily. To znamená, že musíte být léčen nevěrou, křivdou nebo ponížením ze strany milované ženy.

Pak umřete, nebo se dočkáte naprostého rozpadu osobního života, absence rodiny, nemocí a smrtí, anebo milostného trojúhelníku, kde budete nucen investovat značné množství lásky hned do dvou žen, zmítat se mezi nimi jako zajíc, trápit se, a i to bude očišťovat vaší duši. A když jedné z nich budete lásky dávat málo, bude vás trýznit svou žárlivostí, a vy budete churavět." "A jak dlouho může takový trojúhelník existovat?" zeptal se mě ten mladík. "Za prvé trojúhelník očišťuje duši každého z takové trojice. Trojúhelník zpravidla spolehlivě funguje do chvíle, než se objeví první dítě. Pak se vztahy ještě do jisté míry uchovávají, ale na naše zdraví už to nemá nijak výrazný vliv. Čím méně na sobě člověk pracuje, tím nebezpečnější pro něj taková situace je."

"No počkat, ale to by znamenalo, že budu mít dvě manže lky?" zeptal se poplašeně. "Dvě manželky ještě nejsou tři manželky," uklidnil jsem ho. Najednou se upokojil. "To máte tak," obrátil jsem se zase na svého pacienta. "Dnes mnozí mladí lidé žijí v občanském manželství, protože cítí, že razítko v občanském průkaze rozvrátí jejich rodinu. Ostatně, nemanželské děti bývají zpravidla nadanější, protože se rodí do role uražených a ponížených - nadanější samozřejmě za předpokladu, že se jejich matka zachová v takové situaci správně."

"Má pro mě nějakou cenu dieta?" položil pacient další otázku. "Samozřejmě. Všechno ostré, slané či smažené posiluje orientaci na schopnosti, intelekt, přání a vůli. Kdysi mi jedna žena vykládala: Po operaci žlučníku jsem pocítila, jak jsem najednou zhloupla, i paměť mi zeslábla.Žlučníkové kameny vznikají tehdy, když se člověk tvrdě orientuje na své ego, na vůli, na touhu, na dokonalost, schopností a intelekt. A když snížíme spotřebu masa a dalších pikantních pochutin, situace se rázem zlepši. Když ne, musíme podstoupit operaci žlučníku a pak se tak jako tak podrobit přísné dietě. Když je někdo žárlivý, měl by jíst méně sladkostí, a když je zamilovaný, doporučoval bych to i ono. Příliš velká pýcha může lásku rozdrtit, aniž bychom si toho všimli, a pak ani nechápeme, za co to vlastně platíme. Ve vás dominuje téma vztahů a žárlivosti, proto bych doporučoval stravu skládající se z kaší a zeleniny s důrazem na zelí a mrkev.

Prospěly by vám i ředkve a zelená petrželka. Z ovoce bych radil hlavně broskve. Chcete-li přece jen jíst i maso, pak jedině vařené. Ryby zase rozhodně jezte i s kůží. A také co nejméně chleba a mléka." "Proč vadí mléko?" zeptal se můj pacient."Nedávno jsem byl tázán, proč judaisté mohou pít mléko poté, co snědli maso, ale po požití mléka musejí šest hodin počkat, než se dotknou masa. To mě zaujalo a prohlédl jsem si celou tuhle záležitost v jemné hladině. Je to prosté: Mléko nás spojuje s matkou. Když pijeme mléko, zvyšuje se množství lásky v naší duši a duše se otevírá. Všechno, co sníme po požití mléka, je pro nás mnohem významnější. A maso má přímou souvislost s násilím, se zabíjením, s hypertrofovaným egem. Proto může požití masa po mléce člověka negativně ovlivnit." "Ale proč nemám pít mléko, když by ve mně posilovalo cit lásky?" "Protože mléko neposiluje jen lásku, ale i náruživost vůči milovanému člověku. Když matka porodí dítě se žárlivou duší, ztratí mléko.

Dítě pak dostává mléko jiné matky a jeho energetika se tak napravuje." "A co alkohol?" "Pivo nesmíte pít v žádném případě. A vůbec - cokoli, co nějak souvisí s procesem kvašení, by žárlivci raději neměli ani ochutnávat. Pokud už máte něco pít, je rozhodně lepší vodka nebo koňak." "Řekněte mi, prosím, a můžu jíst med?" "Co nejméně. A když, tak s tím koňakem nebo s vodkou. Hlavní ovšem není jídlo, ale to, jak na sobě budete pracovat. Milovaná žena se může dopustit neospravedlnitelných, nesmyslných a nemoudrých činů. Nedej Bože, abyste ji za to odsuzoval. Aby zachránila vaši lásku, může vás často zraňovat tam, kde to bude nejvíc bolet. Vy to ale všechno berte jako lék. Zapamatujte si - chování milované ženy nelze podrobovat ani logice, ani analýze, ani hodnocení.

Ono existuje takové indické podobenství. Ženich přijde k nevěstě a klepe na její dveře. Ona se ptá: Kdo je to? - To jsem já, odpoví jí ženich a ona neotevře. Totéž se stane podruhé a potřetí. Pak ženich přistoupí ke dveřím počtvrté a na její otázku, kdo je to, odpoví: To jsi ty. Teprve pak ho pustí dovnitř. A proč asi? Protože ho milovala. A proč on podruhé a potřetí neodešel navždy? Protože ji taky miloval. Kdyby se jeho ambice najednou ocitly výš než jeho láska, načepýřil by se a rudý vzteky a rozhořčením by odkvačil pryč hned poprvé. Jenže ten mladý muž srdcem pochopil, že nevěsta ho miluje, ale cosi v něm samém jí brání ho přijmout. Jeho ego, jeho smysl pro význam vlastní osoby, jeho já byly výš než láska.

Kdežto když je člověk ve jménu lásky ochoten vzdát se vlastního já, svých přání a tužeb, pak jeho láska obšťastní oba dva. Jestliže to udělat nedokáže, láska se pro něj změní v problém. A když své znejmilejší řekl: To jsi ty!, byl to mbolický akt zřeknutí se vlastního já ve prospěch citu a lásky. A svým na první pohled nesmyslným a krutým chováním dívka vlastně v duši svého nejmilejšího starostlivě pěstovala právě cit lásky. Závislost na milovaném člověku se rodí z toho, že se před ním zpočátku plazíme, a pak na něj začínáme mít zlost a nenávidíme ho. Ze závislosti na citu lásky se rodí důstojnost, dobromyslnost a trpělivost."