Příběh o duších, které si vybíraly své příští úkoly

Duše seděly kolem kulatého stolu a vybíraly si příští úkoly.  

Jedna z nich, silná a odvážná, vstala a ptala se:

- Tentokrát jdu na Zem naučit se odpouštět.

Pomůžete mi s tím někdo?Duše soucitně a snad i s jistým úlekem říkaly:
- To je jeden z nejtěžších úkolů... Někdy na to nestačí ani celý jeden život... Budeš tolik trpět... Je nám tě líto... Ale můžeš to dokázat... Pomůžeme ti...

Jedna z duší prohlásila:
- Budu na Zemi vedle tebe a pomůžu ti. Budu tvým manželem a budeme mít spoustu problémů. Většinou mojí vinou - a ty se budeš učit mi odpouštět.

Jiná duše si povzdechla:
- Tak já se stanu jedním z tvých rodičů. Zařídím ti těžké dětství, pak se ti budu plést do života, bránit ti v různých věcech, a ty se budeš učit mi odpouštět.

Třetí z duší řekla:
- Budu na Zemi jedním z tvých šéfů. Budu k tobě často nespravedlivá a arogantní, aby ses mohla naučit prožít si pocit odpuštění...

Ještě několik dalších duší dalo najevo ochotu se s ní v různých momentech v budoucnu setkat, aby jí umožnily pevně si vštípit schopnost odpouštět. .. Nakonec si tedy každá z duší vzala svůj plánovaný úkol, probraly ještě podrobně vzájemně propojený životní plán, v němž jedna druhou bude učit a vést k osvojení nové schopnosti... Pak se vydaly ke ztělesnění na Zemi.

Je však už vrozenou zvláštností výuky duší, že narozením se jejich paměť většinou všeho zbaví. Jen málo z nich se dovtípí, že náhody nejsou tak docela náhody a že jakýkoli člověk se v našem životě objevuje právě ve chvíli, kdy je nám třeba lekce, kterou s sebou přináší.