Štěstí, neštěstí? Kdo ví?

Jeden starý čínský taoistický příběh vypráví o hospodáři žijícím v chudé vesnici.

Lidé si o něm mysleli, že má dobré postavení, protože měl koně, s nímž oral a dopravoval náklad. Jednoho dne jeho kůň utekl. Všichni sousedé jej oplakávali a říkali, jak je to strašné, ale hospodář si pomyslel pouze: "Uvidíme."

Po několika dnech se kůň vrátil a přivedl s sebou dva divoké koně. Sousedé nyní hospodáři záviděli, protože měl štěstí, ale hospodář jen řekl: "Uvidíme".

Následující den se jediný hospodářův syn pokoušel jezdit na divokém koni. Kůň jej shodil a on si zlomil nohu. Sousedé mu vyjadřovali soucit, ale hospodář odpověděl jen: "Uvidíme."

V dalším týdnu přišli do vesnice vojáci a odvedli všechny mladé muže do armády. Hospodářova syna nechtěli, protože měl zlomenou nohu. Když přišli sousedé, aby mu řekli, jaké jej potkalo štěstí, odpověděl hospodář:
"Prostě jen řekněte, že mého syna nevzali. Vidíme pouze malou část celku, a to, zda to je štěstí, či neštěstí, nevíme."

Z knihy: Elias Vella "Ježíš - lékař těla i duše"