Zbožštění lidské duše
Můžeme neustále trestat ty, kdo nám ukřivdili, nebo se můžeme začít
dávat do pořádku a překonávat vnitřní závislost. Vrána k vráně sedá.
Pokud se vedle nás objeví zrádce, znamená to, že stejný zrádce je uvnitř
nás, znamená to, že naše vnitřní připoutanost ke světu překročila
bezpečnou hranici a prostřednictvím takového člověka jsme informování o
tom, že máme problémy. Pokud se necháme unést spravedlivými tresty,
zvítězíme v přítomnosti, ale prohrajeme v budoucnosti.
Kristus se
snažil změnit směr uvažování lidí. Na nízkých úrovních energie je
potrestání viníka přirozené a nezbytné. Na vysokých úrovních je potřeba
vychovávat jak druhého člověka, tak sám sebe. Jinými slovy, je nezbytné
naučit se být takovým člověkem, aby nás nikdo zradit nemohl. Kristus
zdůrazňoval, že nepřišel zákon zrušit, ale naplnit. Neodmítal
potrestání, ale zároveň navrhl mnohem dokonalejší model. A sice, že se
člověk změní a dostane se na takovou úroveň, kde jednoduše ti, kdo
zrazují nebo jsou zrazeni, nejsou.
Protiklady se nejprve řídí
zákonem negace negace, a potom začínají být přitahovány jeden ke druhému
a spojují se do jednoho celku, aniž by srůstaly. V takovém případě
sebevýchova nevylučuje potrestání. Zákon "oko za oko, zub za zub" a
zákon "kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou" si přestanou
navzájem odporovat. Odpuštění nevylučuje potrestání.
Často nemůžeme
potrestat jiného člověka, protože se bojíme, že mu způsobíme bolest.
Jedná se však o úroveň, kdy zbožšťujeme lidskou duši. Největším
pokušením je, když nám milovaný člověk zastiňuje Boha. Čím více se
připoutáváme k milovanému člověku, tím rychleji ztrácíme jednotu se
Stvořitelem. Duše srostou a už mu nedokážeme způsobit bolest, ani se od
jeho duše oprostit. Ale když lásku opustí bolest z odloučení a
oproštění, zůstane pouze připoutanost, která velice rychle začíná plodit
ukřivděnost, žárlivost a bezcitnost. Překonat zbožštění duše jiného
člověka a překonat závislost na vyšších citech je jedním z nejtěžších
úkolů. Právě proto Kristus říkal, že hlavním nepřítelem člověka jsou
domácí jeho.
Hlavním zdrojem nemocí tedy nespočívá v zbožštění materiálního, pozemského. Ale hlavním problémem současného světa je právě zbožštění duchovního. Touha udělat cílem a smyslem života rodinu, vztahy s blízkými lidmi, schopnosti a intelekt může být mnohem vážnější příčinou onemocnění než jakékoliv materiální aspekty.
Existuje ještě jeden velmi důležitý moment, který umožňuje mnohé vysvětlit. Je to zbožštění lidské lásky. Schopnost zachovat lásku k Bohu a nehledat viníky, když je ponížen vrchol lidského štěstí - lidská láska, je schopností zbavit se ve značné míře přitažlivosti lidského.
Čím méně závisí naše duše na lidských hodnotách, tím méně je potřeba nepříjemností a neštěstí, abychom ji očistili.
Sergej Lazarev - Diagnostika karmy 6