Změna sebe = změna osudu

"Existuje ještě jeden typ nemoci. Neochota změnit se. Člověku jsou předurčeny určité změny v osudu, ale on se nechce měnit. Nejprve se objevují znamení, potom nepříjemnosti, no a potom u každého po svém. Když jsem v devadesátém roce dospěl k vidění karmických struktu, začal jsem chápat, že u mě začíná nový život. Ale dřívější náhled na svět jsem chtěl zachovat. Chtěl jsem zkoumat Boží zákony, při tom snil o chatě a toužil vydělávat více peněz. Smrtelný ortel (melanom), pronenesý lékaři, mě donutil rozloučit se se sny o blahobytu. Pamatuji si, jak jsem se měsíce před diagnózou jel ke své babičce, která žila nedaleko Soči. Moje výzkumy jsou unikátní. Uviděl jsem to, co nikdo nikdy v historii neviděl. Brzy ze mě bude bohatý člověk - myslel jsem si - budu si moct koupit domek u moře.

A když jsem pochopil, že umírám, udělal jsem tři věci: za prvé, změnil jsem systém cílů. Tělo přestalo cokoliv znamenat, bylo potřeba zachraňovat duši, z Bible jsem pochopil, že duše se zachraňuje láskou. A vydal jsem se tímto směrem.
Za druhé, přestal jsem snít a očekávta materiální blaha, ale přesto bylo potřeba ponechat, alespoň nějaké peníze. Vnitřní očekávání a spotřeba byly vystřídány zvýšenou ochotou dávat a starat se o druhé.
Za třetí, sám jsem se změnil a ve zbývajícím čase jsem začal žít nanovo, změnil jsem svůj osud díky změně chování, zvyků.

Když se snažíš změnit svůj osud, snadněji se změníš sám. Ne náhodou, když se žena vdává, mění si své příjmení. Silněji se mění osud, snadněji probíhá odtržení od předchozích vazeb. Několik tisíc lidí, kteří se spontánně vyléčili z rakoviny, měli značné změny ve svém osudu. Když se mění zvyky, způsob života a osud člověka, prudce roste koncentrace na lásku. Bojící se, rozezlený člověk. nespokojený s druhými i se sebou svůj osud nedokáže změnit.

Tady zmíním ještě jeden druh nemoci. Nemoci minulosti. Něco si natropil v minulých životech, zatížil jsi svém potomky, svůj osud, a v tomto životě, ať chceš nebo ne, to budeš muset odpracovat. A pokud člověku chybí správné úsilí a neustálá práce na sobě, pak přestože se jakoby chová správně, přesto podléhá nepřetržitým nepřízním osudu a nemocem. V podstatě lze takové zatížení snadno určit. Pokud člověk přichází na svět těžko, pokud matku v těhotenství ponižovali, pokud měla již před početím velké nepříjemnosti, již o tom mnohé vypovídá. Čím bolestivější bylo období pohlavního dospívání ve fyzickém i duševním plánu, čím bolestivěji probíhala první láska, tím více bude problémů s pokoleními.

Existuje ještě jeden zajímavý typ nemoci - nemoci budoucnosti. Skupina lidí žije podle určitých, ustálených kánonů, zcela adaptovaných okolí. Ale z budoucnosti vyplouvá vstříc nový situace, ke které není nikdo přizpůsoben. Populace zvířat za nových podmínek jednoduše zahyne. U skupiny lidí mohou nejprve začít vážná onemocnění, potom dojde k otřesu společenských struktur, a pak - adaptace, rozkvět nebo smrt."

Zdroj: Sergej N. Lazarev
z knihy Vztahy: str. 138-139